„Katniss,“ ozývá se Peeta. Jdu k němu a odhrnuji mu vlasy z očí. „Díky, že jsi mě našla.“

„Ty bys našel mě, kdybys mohl,“ odpovídám. Čelo má horké, jako by pilulky neměly žádný účinek. Náhle, zničehonic, mě děsí pomyšlení, že zemře.

„Ano. Poslyš, jestli se nevrátím…,“ začíná.

„Takhle nemluv. Nevyčistila jsem ti všechen ten hnis z rány pro nic a za nic,“ skáču mu do řeči.

„Já vím. Ale pro případ, že bych…,“ pokouší se pokračovat.

„Ne, Peeto, nechci se o tom ani bavit,“ říkám a pokládání mu prsty na rty, abych ho umlčela.

„Ale já…,“ nedá se.

Z náhlého popudu se k němu nakláním a líbám ho na ústa. Je to patrně dost opožděné, protože má pravdu: měli bychom být do sebe bláznivě zamilovaní. Je to poprvé, co jsem políbila chlapce, takže by ve mně takové políbení mělo zanechat nějaký dojem, ale vnímám jen to, jak nepřirozeně horké má rty. Oddaluji se a upravuji kolem něj lem spacího pytle. „Ty nezemřeš. Zakazuji ti to. Je to jasné?“

„Je,“ šeptá.