pátek 29. března 2013

Review: Poslouchej!

Autor: Sarah Dessenová
Počet stran: 336
Vazba: Paperback
Nakladatelství: CooBoo
Vyšlo: 7/2012

Anotace
Ještě vloni byla Annabel holka, co má úplně všechno – nebo aspoň tuhle roli hrála v televizní reklamě na Obchodní dům Kopf. Letos nemá nic. Nejlepší kamarádka Sophie ji opustila, rodinné štěstí ničí anorexie starší sestry a ve školní jídelně si není ke komu přisednout. Dokud nepotká Owena Armstronga. Vysoký, výrazný a hudbou posedlý Owen je polepšený mizera odhodlaný říkat lidem pravdu. Možná by Owen mohl Annabel pomoct vyrovnat se s tím, co se jí přihodilo tu noc, kdy se Sophií přestaly být kamarádky.



¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨*¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
"Nemysli, nehodnoť, jenom poslouchej."
str. 151
 
Už pro začátek musím říct, že tahle knížka je jiná. Má něco do sebe a já ani po týdnu nevím, co si o ní vlastně myslím.

Může se zdát, že Annabel má, tedy měla, všechno, co si jen sedmnáctiletá holka může přát. Dělá modeling a má plno kamarádů a další takové věci. Jenže za rodinnou idylkou se skrývají problémy v podobě sestřiny anorexie. Navíc je tu osudné léto, něco, co se stalo o prázdninách a kvůli čemu se Annabel ode všech izolovala.
Ovšem to do doby, než potká Owena. Owen má vlastní pohled na svět skrz hudbu. Říká lidem to co si myslí a to nemusí být vždy lehké. Vznikne mezi nimi zajímavé přátelství, přičemž Annabel zjišťuje, že s tímhle hudbou posedlým klukem jí je dobře. Možná tu pro ni je ještě možnost...


Lhala bych, kdybych řekla, že mám Annabel ráda. Já tu holku skoro nemůžu vystát. Je pro mě tím typem člověka, který nesnáším. Tichá, skoro se bojí ozvat, a když někdo zvýší hlas, instinkty na ni kříčí stáhni se. Křivdila bych jí, ke konci se možná trochu změnila a změna probíhala nenásilně celou knížku.
Ovšem to nic nemění na faktu, že pro mě byl hlavním tahounem knihy Owen. On je hrozně zajímavá postava. Kromě toho, co na něm zaujme hned a každého, já nad ním musela přemýšlet skoro neustále. On prostě hudbou žije. Doslova. Sluchátka v uších jsou jeho poznávacím znamením a kromě Rollyho je iPod jeho nejlepší přítel.
A tím se dostávám k vedlejším postavám. Rolly je Owenův, slušně řečeno, docela praštěný kamarád. Vypomáhá na kurzech sebeobrany a  je zamilovaný do holky, která ho jednou praštila. Tím se ukáže být nikdo jiný, než Annabelina někdejší kamarádka Clarke.

Je to druhá knížka, co jsem od Sarah četla. I když je to jiný příběh, je to podobné. Ale to vůbec nevadí. Celé vám to plyne před očima, je to čtivě psané a vy si ani neuvědomujete, že otáčíte na další stránku a hltáte příběh plnými doušky. I když já mezi tím stíhala myslet na to, že bych chtěla Annabel trochu proplesknout.

Stejně jako Ukolébavku, Poslouchej mám půjčeno z knihovny, a jakkoliv se mi ty knížky líbily, nehodlám si je pořizovat. Je to pro mě ten styl, "jsem ráda že jsem si to přečetla, tak jdu dál, copak to tady máme?". I přes to to není knížka, na kterou bych mohla zapomenout a která mi dala něco málo k přemýšlení.
Velkým plusem u mě v knížce byla ta hudba. Já ji taky miluju a vidět mě bez sluchátek je skoro nemožné. Ve škole už jsem za to dostala dokonce napomenutí. Hudba je pro mě nedílnou součástí života, ať už poslouchám klavírní koncerty nebo heavy metal, takže jsem Owena tak nějak plně chápala.
Po dlouhém rozhodování to skončilo na 8/10. Ta Annabel mi to tam prostě kazila ;)

1 komentář:

  1. presne tato kniha je malicko jina a nuti k premysleni ...Owen tim jak uplne zije hudbou je uplne jiny nez ty ostatni hrdinove z knizek...jak se ji snazi pomoct a bojovat...

    OdpovědětVymazat