­

Film: Nástroje smrti: Město z kostí

by - září 14, 2013

Clary je obyčejná patnáctiletá holka, která žije v New Yorském Brooklynu se svou mámou. Má poklidný život jako ostatní, až do okamžiku, kdy se večer v klubu stane vražda a ona je jediná, která ji v zaplněném klubu vidí. Tělo zavražděného se navíc hned vypaří. Clary začne vidět to, co ostatní ne a slyšet to, co ostatní ne. Hned na to po náhlém a nevysvětlitelném zápase s podivným stvořením zmizí i její máma. Při pátrání po ní začíná Clary odhalovat temná tajemství o skrytém světě stínů, který odedávna existuje hned vedle toho našeho. Potkává bojovníky – Lovce stínů - napůl lidi a napůl anděly, kteří po staletí plní roli strážců a ochraňují lidstvo před dalšími obyvateli jejich světa. Před vlkodlaky, upíry a dalšími démony a silami zla. Tváří v tvář všem legendárním tvorům hrůzy se Clary přidává k Lovcům stínů a objevuje v sobě odvahu, sílu a schopnosti, o nichž neměla dosud nejmenší tušení. Stojí před ní úkol najít dávný pohár, jenž by měl být klíčem k nalezení její mámy. Zjišťuje, že její máma také bývala Lovcem stínů a ona sama do skrytého světa démonů a andělů patří. Clary a její noví přátelé a spojenci navíc zjišťují, že čelí hrozbě, která může rovnováhu mezi dobrem a zlem převážit na stranu temna.

csfd.cz


Vyzdrojená popcornem, colou light a kamarádkou jsem se vydala konečně (i když jen s jednodením zpožděním po premiéře) do kina na Nástroje smrti.
Dlouho jsem se na film těšila, sledovala všechny fotky a trailery a když film konečně vyšel, tak jsem se zas snažila nesledovat žádnou z recenzí, protože jsem si chtěla udělat vlastní názor.
Přece jen ke mně dolehlo pár střípků informací a jediný, který jsem si vzala k srdci bylo - neber ten film vážně.
A tak jsem vyrazila s cílem se pobavit a zjistit, jak to tedy vlastně dopadlo, že se to většině lidí nelíbí...


Mou výhodou/nebo možná nevýhodou, berte to jak chcete/ bylo to, že jsem  knížky četla někdy v lednu 2012, takže přiznávám, že jsem si toho moc nepamatovala a věděla jen nějaký podstatný věci.
Nedokážete si například představit mé zklamání, když se Simon neproměnil v krysu. Na to jsem se fakt těšila.
Ale i tak Simon celkem válel. V knížkách jsem mu nemohla přijít na chuť, přišel mi dost nezajímavý, ale Robert Sheehan mu dodal tu osobnost, kterou jsem postrádala a to samé platí u Isabelle. Ta sice chvílemi vypadala neohroženě a jako Indiana Jones v ženské podobě, ale tak nemůžu být tak náročná... a navím moc prostoru nedostala. Btw. Já chci ten její bič!!


A pak je tu samozřejmě všemi propíraný a probíraný Jace. Já s ním neměla problémy. Jamie jako herec sice není klasicky hezký, ale je zajímavý a přitažlivý. Jacovo výrazné, charismatické a sarkastické vystupování se mu povedlo na jedničku a já jsem spokojená, ať si říká kdo chce, co chce.

Já ale vlastně neměla problém s nikým z obsazení. Těšila jsem se i na Aleka, alias Kevina Zegerse, ale ten taky moc prostotu nedostal. Stejně tak jako Magnus Bane... na toho šíleného čaroděje jsem trochu zatížená...
Ale vlastně... jedna věc se tu najde. Co to do háje udělali Valentinovi?? To ho snad poslali někam na odvykačku nebo do hippie tábora? Protože jinak si nedokážu vysvětlit, kde sehnal ty děsné copánky... chudák Jonathan...


Z dějového hlediska už to tak slavné nebylo. Co se týká akčních scén, tak bitky byly zajímavé, ale dobře udělané... sice mě dostala Isabella na střeše Institutu s plamenometem, ale co už. Další propadák pro mě byl moment v hotelu, alias pranice s upíry... tři lovci stínů proti tak stovce upírů a dokázali to přežít v celku? Ale prosím vás...
U skleníkové scény jsem se prostě smála. To jinak nešlo a myslím, že to bude apelovat na jednu z nejtapnějších scén vůbec. Nebo aspoň pro letošní rok.
+ Co to zatraceně mělo být s tím Bachem? Johann Sebastian Bach jako lovec stínů? Co to bude příště? Mozart jako vlkodlak nebo čaroděj?


 Ještě pořád jsem si tak úplně neutřídila myšlenky, ale narozdíl od včerejška už můžu s klidným svědomím říct, že se mi to líbilo. Nebylo to jako některé filmy, na které jsem chtěla jít znovu do kina, ale pokud se mi naskytne možnost, ráda se na to podívám znovu.
7/10 mi k filmu zatím sedí... možná to ještě přepíšu... třeba změním názor, jak dočtu knížku, kterou jsem včera večer po filmu v návalu iniciativy a hyperaktivity rozečetla. Kdo ví... ale nemyslím si, že se to stane... rozhodně se mi to nechce snižovat... zvlášť, když jsem se celkem dobře bavila :)






You May Also Like

2 komentářů

  1. No, s kámoškou jsme taky probíraly ty Valentýnovy copánky :D a taky tu popovou hudbu u skleníkové scény, to jako nemuseli :D Jinak i mě se film celkem líbil :)

    OdpovědětVymazat