Valkýra Myst Toužebná byla objektem zájmu a chtíče po celý svůj život. S muži jen manipulovala a pohrdala jimi.

To chce změnit upír Nikolaj Wroth. Myst je totiž jeho nevěsta – osudová žena, která mu znovu rozbuší srdce a díky které začne dýchat. Doslova.

Jenže Valkýry a upíři jsou zapřísáhlí nepřátelé a valkýry jsou navíc nespoutaná svobodná stvoření, věrná svému klanu. A být upíří nevěsta znamená být se svým mužem na druhé straně světa, než jsou její přátelé a domov.

Když to jen krátce zhodnotím… Jako úvodní příběh to je dobré. Vykreslení a hloubka postav sice není stoprocentní, ale děj rychle plyne a čtenář(spíše asi čtenářka) dostává plno užitečných informací o světe Lorů. (K zahození není ani „slovníček“ pojmů na konci knihy.)

Valkýry sice mluví a chovají se jako ztřeštěné puberťačky, ale na to si po několika stránkách zvyknete.

Nikolaj je naopak samé „ty jsi moje nevěsta, budeš se mnou navždy, protože je to souzeno.“ Už jako člověk byl generál a to že je i upírským generálem vůbec nezmírňuje fakt, že je zvyklý, že všichni skáčou, jak on píská  a jeho „přání“/rozkazy musí být vždy uposlechnuty.

Hodnocení: 6/10

Hlad jako žádný jiný

Emmaline Trójová, zvaná Emma Nesmělá, se rozhodla na nějaký čas odpoutat od svých valkýřích tet a vydala se na výlet do Paříže. Jako napůl valkýra a napůl upírka potřebuje k životu krev. A protože Emma odmítá pít přímo z lidí, tak se shánění této životodárné tekutiny ukáže být značně problematické.
Sama, hladová a ještě k tomu v Paříži. Osud má zvrácený smysl pro humor, a tak ji pošle do náruče lykajskému králi Lachlainu MacRievovi, který posledních 150 let trpěl v rukách upírů. Fakt, že jeho vyvolená žena je napůl upírka ho tedy zrovna dvakrát nenadchne.

Emma se brání, co může, ale proti Lachlainovi jí to není nic platné. Panovačný lykaj ji donutí odcestovat s ním do Skotska na jeho panství. Po cestě ale mezi nimi zafunguje magnetismus a chemie a ani jeden už není tomu druhému lhostejný. Recept na katastrofu se začíná pomalu formovat, a protože by to bylo i tak jednoduché, tak se do hry přidávají upíři, kteří chtějí Emmu získat pro sebe.

Emma není to, co byste čekali od křížence upíra a valkýry. Je jemná, křehká, bázlivá a ze všeho

Ovšem fakt, že je sexy, ten strach občas zmírňuje a Emma se po čase otrká a začíná k němu něco cítit a taky se postupem času mění ze strašpytla v sebevědomou ženu a začne si vyjasňovat, co od života vlastně chce.

Lachlain 150 let hořel a umíral v plamenech a osvobodit se dokázal jen díky tomu, že ucítil svou vyvolenou.
Je hrubý, drzý a panovačný, přesný opak Emmy a jejího ideálního muže.
Dokáže se na moderní svět velmi rychle aklimatizovat – on je ten barbar totiž inteligentní.

Bylo velmi zábavné sledovat Lachlainovy monology o původu jeho vyvolené a jeho počáteční pohrdání vůči Emmě. Později ale zjišťuje, že nikomu a ničemu nedovolí, aby jí ublížil. Je totiž jeho.

Abych zmínila ostatní postavy, tak – opět – se prastaré valkýry chovají jako potrhlé puberťačky a taky tomu bohužel odpovídá i jejich vyjadřování, které začne jednomu velmi rychle lézt krkem.
Po příjezdu do Skotska se setkáváme s Lachlainovým přítelem Bowenem, který je hrdinou třetího dílu (Závod o život).

Ráda bych řekla, že se to dobře četlo. To ale s čistým svědomím bohužel nemůžu. Velkou mírou za to mohl překlad, kde je velké množství překlepů, věty, které někdy nedávají smysl a občas dokonce přejmenované postavy, které tam ani v tu chvíli nejsou. Kostrbatě přeložené průpovídky nebudu radši ani rozebírat.
I přesto je ale styl vyprávění plynulý, autorka celý příběh vypráví jednoduše a zároveň napínavě a zajímavě.
Svět Lorů mě fascinoval a doma v knihovně na mě čekají další díly. Hlad jako žádný jiný odchází s hodnocením 8/10.