úterý 28. února 2012

Nejoblíbenější zamilovaná scéna


Tohle je poslední část Valentýnského období, sice ji přidávám hoodně pozdě, ale to nevadí. Dnes je téma Nejoblíbenější zamilovaná scéna. Pro dnešek je z Bratrstva černé dýky, a to z 3. dílu, takže kdo nečetl, nedoporučuju si tohle číst. :)

„Ten náhrdelník byl dobrá záminka," zašeptal.
„K čemu?"
„Říkal jsem si, že bych třeba mohl přijít do Charlestonu a ukázat se u vašich domovních dveří, abych ti ho vrátil, a možná... bys mě pustila dál. Nebo tak něco. Bál jsem se, že se ti bude dvořit nějaký jiný muž, tak jsem se snažil pokračovat co nejrychleji. Chci říct, říkal jsem si, že kdybych třeba uměl číst a kdybych se o sebe trochu líp staral a kdybych se snažil přestat být takový protivný..." Potřásl hlavou. „Ale ne abys mi špatně rozuměla. Ne že bych čekal, že budeš celá šťastná, až mě uvidíš. Jen jsem... víš, doufal... Kafe. Čaj. Na kus řeči. Nebo taková nějaká blbost. Třeba přátelé. Jenomže kdybys měla manžela, ten by to nedovolil. Takže jo, proto jsem pospíchal."
Jeho žluté oči se pozvedly k jejím. Cukal sebou, jako by se bál toho, co by mohl spatřit v její tváři.
.
.
.
Ruka se mu třásla, když jí ho podával. „Je to ošklivý."
Bella přijala papír. Nerovnými, dětskými tiskacími písmeny na něm stála dvě slova:
MILUJU TĚ
Sevřela rty a v očích ji pálilo. Rukopis se zvlnil a pak zmizel.
„Možná to nemůžeš přečíst," řekl nesmělým hlasem. „Můžu to předělat."
Zavrtěla hlavou. „Můžu to přečíst přímo skvěle. Je to... krásné."



Takže tohle by bylo pro Valentýnské období všechno :) Jsem ráda že jsem se zúčastnila, témata byla zajímavá a většinou jsem si sestavování žebříčků užila. Pokud se mi bude chtít a budu mít čas, zítra ještě třeba stihnu přidat 'Můj hrdina'.

Žádné komentáře:

Okomentovat