„Upřímně řečeno, přišla jsem za jedním klukem.“

„Za kým?“ zeptal se škádlivě.

„To je jedno.“

„Proč?“

„Proto. Je to složité,“ pokrčila rameny Schuyler.

„Ale no tak.“

„On nemá zájem,“ řekla Schuyler a pomyslela na Jacka s Mimi a jejich pouto. Co k němu cítila ona, nebylo důležité. Na babiččině pohřbu jí to sdělil naprosto jasně. Měl své povinnosti. Nemohla se zbavit představy těch dvou, jak drží ruce ve vzduchu. Azrael a Abbadon. Přitažlivost mezi nimi přímo jiskřila elektřinou. Celý sál se chvěl vzrušením. Dva z našich nejmocnějších upírů. Konečně nám byli odhaleni. Kdo byla ona, Schuyler Van Alenová? Neměla ani čistý původ. Jak se mohla postavit mezi ně?

„Jak víš, že nemá zájem?“ zeptal se kluk vážně.

„Vím to.“

„Možná bys byla překvapená.“

Schuyler si uvědomila, že stojí až u ní. V očích za maskou spatřila záblesk zelené barvy. Zastavilo se jí srdce. Kluk přistoupil blíž.

„Tak mě překvap,“ zašeptala.

Jemně jí zvedl masku, aby odhalil rty, naklonil se k ní a políbil ji.

Schuyler zavřela oči. Jediný kluk, kterého kdy políbila, byl Jack Force, a tohle bylo podobné, i když zároveň jiné. Naléhavější. Neoblomnější. Vdechla jeho dech, cítila jeho jazyk ve svých ústech, jak na ni útočí, jako by ji chtěl pohltit. Měla pocit, že by ho mohla líbat věčně.

Pak to najednou skončilo.