pátek 1. června 2012

Sladká políbení #9



 Páteční meme hostované Syki.

Vím, že to poslední dobou fakt flákám.
Dneska to bude trošku delší úsek z knihy :)
Může obsahovat spoilery.



Knížka: Město z popela
Autor:  Cassandra Clare


„Přesně tak.“ To promluvil Jace. Clary koutkem oka rozmazaně viděla, jak se k ní blíží. Položil jí ruku na rameno a otočil ji tváří k tobě. „Je to jenom polibek,“ řekl jí, a přestože mluvil drsným tonem, dotek jeho rukou byl z nevysvětlitelných důvodů velmi jemný. Nechala ho, aby ji k sobě otočil, a zvedla k němu hlavu. Měl velmi tmavé oči. Možná za to mohlo špatné podzemní osvětlení, možná něco jiného. V obou jeho rozšířených zorničkách viděla odraz sebe sama, maličkou postavičku v jeho očích. Řekl jí: „Můžeš třeba zavřít oči a myslet na Anglii, jestli chceš.“
„Nikdy jsem v Anglii nebyla,“ odpověděla, ale zavřela oči. Cítila tíhu vlhkého oblečení, které ji studeně píchalo na kůži, ještě chladnější vzduch v jeskyni přesycený sladkou vůní a dotek Jaceových rukou na svých ramenou. Jedině jeho ruce ji hřály. A pak ji políbil.
Cítila, jak se jeho rty otřely o její, zprvu lehce, a její ústa se pod tím tlakem automaticky rozevřela. Její tělo se téměř proti její vůli stalo vláčným a poddajným a ona zvedla ruce a ovinula mu je kolem krku, jako když se slunečnice otáčí za sluncem. Jeho paže ji objaly, ruce se mu zapletly do jejích vlasů a jeho polibek už najednou nebyl něžný, ale vášnivý. To všechno se stalo v jediné chvíli, jako když vzplane sirka. Clary slyšela, jak se celým dvorem kolem nich jako vlna prohnal jeden hluboký vzdech, nic však neznamenal, neboť zanikl v burácení krve v jejích žilách, v tom závratném pocitu beztíže.
Jaceovy ruce se vymotaly z jejích vlasů a sklouzly jí dolů po páteři. Cítila na lopatkách silný tlak jeho dlaní – a pak se od ní odtáhl, jemně jí sundal ruce ze svého krku a udělal krok zpět. Clary si chvíli myslela, že upadne. Měla pocit, jako by jí někdo utrhl něco důležitého, ruku nebo nohu, a zírala na Jace pohledem plným údivu – co vlastně cítil on, cítil vůbec něco? Zdálo se jí, že kdyby necítil nic, asi by to nepřežila.
Podíval se na ni, a když uviděla výraz v jeho tváři, vzpomněla si na to, jak vypadaly jeho oči tehdy u Renwicka, když sledoval, jak se portál, který jej dělil od domova, nenávratně tříští na tisíce kousků. Na zlomek vteřiny její pohled opětoval a pak se podíval jinam. Svaly na krku měl napjaté. Ruce zaťaté v pěst držel u boků. „Stačilo to?“ vykřikl a otočil se ke královně a jejím dvořanům. „Bavili jste se dobře?“
 str. 139

Žádné komentáře:

Okomentovat