Mám přečteno: Křídla

by - ledna 04, 2013

Orig. název: Wings
Autor: Aprilynne Pikeová
Série: Křídla
Díl: 1.
Počet stran: 304
Nakladatelství: Fortuna Libri
Vyšlo: 11/2011

Anotace
Aprilynne Pikeová nadchla svým debutem i slavnou autorku ságy Stmívání Stephenii Meyerovou. Není divu, příběh – originální fantasy s přídechem thrilleru a horroru, ale i s prvky love story – o dívce se zvláštním jménem Laurel se čte doslova jedním dechem. Patnáctiletá hrdinka jde poprvé do školy (předtím ji učila matka) a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Brzy najde přítele, který jí podá pomocnou ruku. David se nemusí přemáhat, nová spolužačka je nesmírně krásná, jemná a milá dívka. Vypadá jako víla, říká si David, ale to ještě netuší, že není daleko od pravdy a že jej po boku Laurel čekají pěkně horké chvíle. Bytosti z jiného světa se dostávají mezi lidi a začíná boj na život a na smrt...

OBSAHUJE SPOILERY

¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨ * ¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

Další příběh o vílách... já jako zvědavý člověk  jsem si to musela přečíst, když jsem knížku uviděla v knihovně. 
Její obálka nepochybně zaujme. Jemná, ale přitom poutavá. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása. 

Není víla jako víla.. nebo florela?

S Laurel se setkáváme při jejím prvním školním dni. I když je jí sice patnáct, do té doby ji učila doma maminka a Laurel se teď musí naučit začlenit se do kolektivu a zvyknout si. 
Netrvá to dlouho a Laurel se seznámí s Davidem. Jak jinak, je to sympaťák, který se jí hned ujme a provátí ji školou a dělá jí společnost.
Po pár týdnech si Laurel ve škole zvykne, najde si kamarády a i učení jí jde dobře. Jenže se objeví malý problém. Laurel nikdy neměla normální dospívání. Vždycky byla jiná. I v jídle. Když jí ale teď začne rašir na zádech boulička, Laurel se děsí, co by jí mohlo být a že má nádor. 
Jenže to je něco možná ještě děsivějšího než nádor. Na zádech jí totiž vyraší květ. Opravdový květ, který roste z ní. Něco takového by přece nemělo být možné. Samozřejmě je težké tomu uvěřit. Jediný, komu se s tím svěří je jak jinak než David.
A když jede na návštěvu do svého starého domu, potká se tam s tajemným mladíkem.
Ten jí řekne, že ani v nejmenším není člověk. Tvrdí jí, že Laurel je florela. Nejvivynutějších druh rostliny.
Je těžké tomu uvěřit, jenže je tu tolik faktorů, které to potvrzují...
Navíc, když se objeví podivný muž, který se vytrvale snaží zmocnit pozemnku, kde stojí Laurelin dům, tak zjistí, že ve světě je toho mnohem víc, než si kdy myslela... 

Když jsem se dostala přes prvních pár stránek, rozmýšlela jsem se, jestli knížka poletí do kouta. Vážně musí tolik knížek začínat prvním dnem na škole na hodině biologie? Co třeba dějepis nebo literatura? To taky nejsou předměty k zahození! Klišé jsem nakonec překonala a čela dál, i když jsem tomu moc šancí nedávala.
Nakonec ale celkové zpracování nápadu víly jako florely vyjevilo jako dobrý nápad s propracovanými pravidly florelího světa, které mi kupodivu dávaly smysl.
Laurel mi přišla ale jako nemastná-neslaná hrdinka a za celou dobu jsem si k ní nedokázala utvořit žádný vztah.
Její kamarád David je tak trochu šílený věděc, ale dobrý kamarád, který by ale chtěl být víc než kamarád.
Objevuje se tu ale i záhadný florel Tamani, kterému Laurel není zcela ukradená...
Takže co nám z toho plyne? Ano, milostný trojuhelník, kterých mám už bohužel plné zuby, takže kvůli tomu knížka pro mně ztratila další bod.
Celkový dojem z knížky není nic moc ale kvůli jinému zpracování víly a hlavně použití jiného krycího příběhu než Shakespearovy Noci Svatojánské 6/10 a dvakrát si rozmyslím, jestli budu číst další díl...


You May Also Like

2 komentářů

  1. Mne sa knižka celkom páčila 8) taká milá bola 8)
    Ale ten milostný trojuholník j hrozný 8D
    Určite by som si rada prečítala ďalšie diely 8)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ono je to prostě o osobním vkusu no... já třeba začínám pomalu přecházet pryč od young adult, protože mi to přijde na jedno brdo a čtu odtud jenom knížky, co vypadají dost zajímavě... :)

      Vymazat