středa 17. prosince 2014

RC Review: Trhni si!

Autor: Andrea Kabeláčová
Počet stran: 392
Vazba: Brožovaná
Nakladatelství: Fragment
Vyšlo: 10/2014



Mia to neměla v životě lehké. Nezodpovědná matka se o ni nikdy nestarala a po tom, co za sebou měla plno průserů a plné zuby potloukání se po sociálce se prostě v šestnácti letech sebrala a zmizela.
Teď je to už rok, co žije v malém starém domě na předměstí Detroitu s partou kluků. Vycházejí spolu celkem dobře, nebo tedy tak dobře, jak jen sedmnáctiletá rázná holka může vycházet z pěti kluky.
Jednou s sebou dovedou nového podnájemníka, který Miu tak vyděsí, že si vyslouží kopanec do intimních míst. Brada sice Mia chvíli děsí… a taky štve, ale nevydrží jim to dlouho. Chemie zafunguje na obou stranách a za chvíli už ti dva vymýšlí, jak se proplížit do pokoje toho druhého, aby je ostatní nechytili.


Mia je velmi komplikovaná a podivná osobnost a myslím, že by zaměstnala tým psychologů minimálně na týden.
Jako první je nutné podotknout, že je hrozná drsňačka. Nikdy nedává najevo, co cítí, má kolem sebe vystavěné kamenné zdi vystužené železem a pro vtipnou odpověď nejde daleko. To, že se ty odpovědi často opakují, teď ponechme stranou. Ke svému hlavnímu oponentovi/něco-jako-příteli Bradovi se chová často s takovým nepřátelství i v době, kdy jsou spolu, že mě to udivovalo a chtěla jsem ji přetáhnout pánvičkou po hlavě, aby se vzpamatovala.
Co se přímo Brada týká, ten je tajemný jako hrad v Karpatech. O-p-r-a-v-d-u tajemný. Tím stylem, že dokonce v polovině knížky toho o něm víme, co by se za nehet vešlo. Ovšem, nedostatek informací vyvažuje jeho, ve srovnání s Miou, klidná, trpělivá a rozvážná povaha. To, že prý vypadá, jako bůh tomu taky občas napomáhá.
Co se týče ostatních kluků, tak někteří hráli druhé housle, jiní ne. Každopádně, pokud se objevili víc než dva, bylo jisto, že o zábavu a peprné hlášky bude postaráno. Občas mi ale přišlo, že byli takříkajíc hluší, slepí a blbí ohledně Mii a Brada.


"Proč ses červenala?" zeptal se najednou. Zamračila jsem se, jak jsem jeho myšlenkové pochody nechápala. "Proč ses červenala?" zopakoval.
"Ehm..." Byla jsem si jistá, že jsem znovu zrudla. "Večer mě někdo vysvlíknul," kníkla jsem tiše. Bože, nahlas to znělo ještě víc debilně. Usmál se, ale očima těkal všude kolem, jen mně se vyhýbal.
"Thome?" použila jsem ten nejjemnější hlásek, jakého jsem byla schopná. "Kdo to byl?" Teď už jsem stála i já, najednou nervózní.
"Jo, já ti to řeknu a ty Brada zabiješ," dostal ze sebe a pak se zarazil. Duke se rozchechtal a já si byla opět jistá, že jsem rudá.
Tentokrát v tom ale nehrály žádnou roli rozpaky.
str. 69
Co se týká děje, nebyla tahle knížka vůbec komplikovaná. Zápletka je jasná hned od začátku, jak to dopadne taky, otázkou jen bylo, kolik klacků autorka nahází hlavním hrdinům pod nohy.
Během čtení mi nedocházela jedna věc. A praštilo mě to do očí až ve chvíli, co jsem v mezičase přečetla Hobita. Jde o tohle… přišlo mi, že autorka měla na tak dlouhou knížku hrozně omezenou slovní zásobu, a když jsem to teď prolistovala, zjistila jsem, že některé hlášky nebo věty se párkrát opakují. Čímž docházím k dalšímu problému. Délka knihy. Kdyby byla knížka poloviční, bylo by to určitě (aspoň z mého pohledu) minimálně o 30% lepší. 400 stránek je pro takovou YA bez hlubší zápletky zbytečně moc.
Abych ale jenom pořád nerýpala. U téhle knížky se nasmějete. Hodně se nasměje. Zvlášť při vzájemných interakcích mezi Miou a kluky nebo Bradem. Aspoň ze začátku, než najdete ten vzorec opakování.
Bylo to takové milé odreagování, po kterém se dá určitě sáhnout, když člověk nehledá nic náročnějšího a knížka vám chvílemi vykouzlí přiblblý úsměv na tváři a jindy způsobí záchvaty smíchu.

Hodnocení: 7/10

Příběh byl nejdříve publikován jako povídka na webu bez-hranic.cz, kde se například poprve objevila díla Kateřiny Petrusové. :) 

Moc děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku knihy.

3 komentáře:

  1. Kdybych byla mladší (no, nechci ze sebe dělat nějakýho střečka, ale těch dvacet už je za rohem), tak bych po tom s nadšením sáhla... Na ty povrchní příběhy se strašně tajemnými hrdiny si ale poslední dobou začínám připadat trochu stará. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně je taky devatenáct a už mě to vůbec nebere, musím to brát hodně s nadhledem a pak to není ono... Vypadá to, že knížkám tohoto žánru asi budu muset dát sbohem :D

      Vymazat
  2. myslím, že v rámci výzkumu bych to prubla..sice mě z tvojí recenze hlavní hrdinka trochu děsí, protože mám pocit že ji "umlátím pánvičkou" ..ale myslím, že to pujde..:)

    OdpovědětVymazat