neděle 14. prosince 2014

/Postřehy a pocity/ Hobit: Bitva pěti armád


Nejočekávanější filmová událost roku, "The defining chapter"...

Vyberte si, jak chcete posledního Hobita označovat vy...

Já se na něj každopádně zodpovědně připravila. Poslechla si epickou písničku nazpívanou Billy Boydem The last goodbye. Dala jsem si re-reading knihy, v Pevnosti jsem přelouskala článek a celý týden řešila, jestli titulky nebo dabing.

Vyhrály samozřejmě titulky. V sobotu jsem tedy zasedla v kině před promítací plátno, vydržela reklamy a pak to začalo.
Vezmu to asi popořadě, od začátku a varuji všechny čtenáře :) Pokud jste film neviděli nebo nečetli knížku,  bude tu pro vás hodně SPOILERŮ.



Šmak. Všichni jsme dozajista čekali, jak tohle dopadne (nebo tedy my, co jsme knihu četli jsme spíš čekali, jak si s tím PJ poradí).
Trochu mě mrzelo, že to "odbyli tak rychle". Protože mi přišlo, že se Šmakem se Bard vypořádal ráz na ráz. Musím ale přiznat, že jejich dialog na planoucím jezeře byl skvělý. Esgaroth je v plamenech a všichni rychle pryč.

Všichni rychle do Dolu.


Teď se přesuneme do Dol Gulduru. Gandalfovi přichází na pomoc paní Galadriel v závěsu s Elrondem a Sarumanem. A Radagastem. On a jeho sáňky se zajíci s Rosgobelu tam nesměli chybět.
Polomrtvý Gandalf se dostává pryč, Galadriel provádí exorcismus na Sauronovi, který se přesunuje na východ.
Ale vysvětlete mi někdo prosím, jak po tomhle mohl Gandalf na Temného pána zapomenout v 1. Pánu prstenů. Aneb první větší mind-fuck.





A zpátky k Hoře. A šílenému Thorinovi. Po tom, co získal zpátky svůj domov a poklad, postihla ho dračí nemoc. Chamtivost a šílenství opravdu prvotřídního řádu, že mi chvílemi připomínal  vztah "Thorin-zlato/poklad/ a ještě lépe, Arcikam" vztah "Glum/prsten".

Teď ještě kousek zpátky. O pár řádků výš jsem psala, že lidé z Esgarothu se přesunuli do Dolu. Utáboření před branami Hory,přidávají se k nim  elfové v čele s Thranduilem a vyzývají trpaslíky, aby vydali část pokladu. Thorin samozřejmě odmítá.

Mezitím tam ještě lítají Legolas a Tauriel, kteří se vydali na svou vlastní výpravu do Gundabadu zkoumat co to ti skřeti mají vlastně v plánu. To se mi líbilo. Moc líbilo, protože aspoň na chvíli přestal ten nesmysl elfka-trpaslík. Jedna z mála věcí, kterou jsem pochytila ze středoškolské genetiky je ta, že mezidruhové křížení není u živočichů možné.
Samozřejmě to na konci zkazili, ale k tomu se dostanu.


Nevyhnutelná bitva, po které je koneckonců pojmenovaný poslední díl, začíná.

Trpaslíci, elfové a lidé. Jsou připraveni začít se mydlit hlava nehlava o to, kdo by měl co dostat. A v té chvíli jim to překazí ti hnusní skřeti v čele s Azogem.
Jedna z věcí, která mě maximálně dorazila, že jsem se řehtala na celé kino a byla ráda, že mě tam nikdo nezná, byl Dain. Přijel totiž do bitvy na divokém praseti. A ne, nedělám si srandu.

A pak mi to všechno začíná splývat dohromady. V posledních 45 minutách vlastně bylo úplně jedno, jestli dabing nebo titulky, protože mám pocit, že se tam neproneslo víc, než 10 souvislých vět a všichni po sobě řvali jenom jména. Bojovalo se jak v Dolu, tak před Horou, všichni to mají nahnuté, ale pak se zázračně vyrhne ven 14 trpaslíků a začnou vyhrávat. Bojují spolu digitální skřeti a ještě divnější digitální trpaslíci.

Thorin se zmátořil a jde po Azogovi z závěsu s Filim a Kilim. Na super-kamzících (jo, vím, že to jsou ibexové) si razí cestu přes úbočí hory, ale kde nic, tu nic.

Mezitím se tam objevují Legolas a Tauriel. Ta zjistí, že Kili je pryč, zanadává Thranduilovi a s Legolasem letí (on doslovně, stopne si netopýří taxi) za trpaslíky.

A v této chvíli pro mě začínají ty největší fail-y.

Fili umírá. Zabije ho Azog. A za chvíli i Kili. Zabije ho Bolg. Jenže jak čtenáři ví, měli umřít pro Thorina. Kili umírá kvůli Tauriel, se kterou Bolg mlátí o skálu hlava nehlava, ale ona se stějně vždycky zvedne.
Legolas tam naprosto popírá všechny zákony gravitace a staví si mosty tak, že kdyby to bylo možné, tak OHLŽS u nás zkrachuje. V přechozích LotR filmech byly jeho kaskadérské kousky vtipné a úsměvné. Teď byly už jen směšné a tragické.


Nastává epický Thorinův konec a jeho skoro srdcervoucí rozhovor s Bilbem, který tam někde vždycky pobíhal.
A je to. Konec. Fakt? Ne. Prohrávají na všech frontách. A kdo si myslíte, že to zachrání? Orli!
(Ano, byli u v knížce, to uznávám) ale určitě to šlo vyřešit jinak, s tím, jak to už PJ zamíchal a přetvoři.
Ta poslední půlhodina uběhla rychle, ani jsem nevěděla jak. Uplně na konci Bilbovo pozvání, Gandalfovo kázání a Bilbův návrat do rozprodaného Dna pytle.

A i když se po těch řádcích, které jsem výš napsala můžu jevit jako absolutní pesimista a kritik, tak jsem si film opravdu užila.

Jak jsem napsala na svůj FB hned po shlédnutí. Můj život je zničený, přičemž kamarádka okamžitě reagovala jestli pozitivně nebo negativně. Odpověděla jsem, že obojí.

Asi jsem od toho filmu čekala víc, než bylo zdrávo, ale i tak musím poznat, že PJ-ovi se podařilo natočit něco úžasného i když se samozřejmě nemůže trefit do vkusu každého... :)
Ani omylem nelituju těch hodin, které jsem strávila sledováním Hobita, kteréhokoli z jeho dílů :)
A nesmí chybět hashtag #OnelastTime...
Filmová Středozem mi bude vážně chybět... :(

A co se týče hodnocení... ještě pořád je to moc čerstvé, nezpracované... možná někdy v editu článku to sem přidám :)

1 komentář:

  1. Ja som videla len ukážky v TV, ktoré ma síce upútaly, ale moc nelákali ísť do kina. Dnes som však po tvojich "postřehoch" asi zmenila názor a do toho kina sa vyberiem. ;-)
    Naštastie mi neostaly v hlave tvoje spoilery, až na jeden "Dainovo divoke prase". Prepáč, ale predstavujem si "řehtajíci" červenovlásku, so sánkou cvakajúcim Stevom na tvojich kolenách a vedla sediacou kamoškou s hlavou pod lavicou, aby ju nikto nespájal s tým bláznivo smejúcim sa elementom... :-D Ešte raz prepáč, ale pri tej predstave mi padajú slzy ako hrachy a obávam sa ako ja dopadnem pri tej scéne a nedajbože si spomeniem na tento komentár...

    OdpovědětVymazat