Review: Spálená mrazem
Autor: Patricia Briggs
Série: Mercy Thompson
Díl: 7.
Počet stran: 272
Nakladatelství: FANTOM Print
Vazba: Pevná
Překladatel: Kateřina Niklová
Vyšlo: 10/2013
Jeden by si řekl, že po tom, jaké měla Mercy líbánky už
zažije aspoň trochu klidu. Ale mluvíme tu o Mercy. Magnetu na problémy.
Zjevně i velmi dobrá mechanička může nabourat a zdemolovat auto. Jenže pravý problém nastává, když s Jess shání odvoz a nikdo ze smečky, ano, z těch kontrolou posedlých… vlkodlaků, jim nebere telefon. Vzápětí přichází záhadná esemeska od Brana a po té, co Mercy najde ve své garáži Bena, ví, že je něco moc špatně.
Zjevně i velmi dobrá mechanička může nabourat a zdemolovat auto. Jenže pravý problém nastává, když s Jess shání odvoz a nikdo ze smečky, ano, z těch kontrolou posedlých… vlkodlaků, jim nebere telefon. Vzápětí přichází záhadná esemeska od Brana a po té, co Mercy najde ve své garáži Bena, ví, že je něco moc špatně.
Někdo unesl celou a
drží ji jako rukojmí. A taky páku proti Adamovi. Vztahy mezi vlkodlaky a lidmi
jsou totiž napjaté a někdo zjevně chce, aby se úplně vyostřily a proto Adam
dostává úkol, který by znamenal konec poklidného vlkodlačího života.
A i když Mercy přes pouto cítí, že Adam je naživu, jeho
rozpoložení není dobré. Vlastně je hodně špatné a ona se bude muset hodně
snažit, aby s hrstkou přátel a spojenců přišla na to, kdo začal tuhle
složitou a smrtelnou hru…
Zavrčel. Na člověka vrčel dobře.
str. 52
Mercy je moje oblíbená hrdinka. Vždycky jí byla a touhle
knížkou dokázala, že nejspíš i vždy bude. Je nezdolný a nezlomný přírodní
živel, odvážná, paličatá a s prořízlou pusou. Pro své blízké by zemřela a
nic si nenalhávejme, několikrát už to málem udělala.
V téhle knížce jsme se ale dočkali něčeho
neočekávaného. A to Adamova pohledu. Je mi jasné, že to bylo nutné, protože
Mercy s Adamem byli od sebe polovinu knihy. Taky mi to objasnilo pár věcí
o jeho myšlení. Líbilo se mi to ale? Ne. Patty se totiž rozhodla, že Mercy bude
psát v první osobě a najednou Adamova kapitola ve třetí? Kde to, prosím,
jsme? Buď jedno, nebo druhé, bylo to dost rušivé v celkovém kontextu.
Chtěla jsem teď napsat „co se vedlejších postav týká“, to by
ale nebylo přesné, protože Kyle Brooks, člověk – ano, je právník, ale pořád
obyčejný člověk – si pro sebe ukradl taky velkou část knihy a já jsem za to
ráda, protože to bylo na rozdíl od všech těch vrčících vlkodlaků osvěžující.
Nesetkáme se ale bohužel se Samuelem, na kterého jsem byla
po jeho absenci v 6. díle zvědavá.
Měla jsem chuť skákat jako malá ve chvíli, kdy se tam
objevil Asil. Je to postava z Alfa a Omega série (o Charlesovi a Anně,
pokud jste nečetli, vřele doporučuju). Je to šílenec a taky geniální charakter,
pro kterého mám slabost.
„Myslím, že jsem špatně slyšel,“
řekl Asil, který zůstal stát. „Angličtina není můj první, a dokonce ani pátý
jazyk. Řekla jste ‚přítel upír‘?“
str. 108
Po lehkém zklamání a těžkém boji s dílem předchozím
jsem se tohohle trochu obávala. Nebylo ale proč. Po dočtení jsem zavřela
knížku, zírala do stěny a pak ji zas otevřela a prošla si pár scén, které se mi
líbily nejvíc. I tak je tu ale několik „ale“. Zaprvé cestování – pořád se
jezdilo auty (ať už vlastními nebo vypůjčenými) několika různých domů, že
v jedné chvíli jsem si nebyla jistá, v čím domě vlastně jsou.
Zadruhé, jak jsem již zmínila, kapitoly z Adamova pohledu byly rušivým
elementem v celém pojetí knihy a určitě by to šlo lépe, kdyby si
s nimi Patty víc pohrála. A konečně zatřetí tu zůstalo několik
nedořešených věcí. Bylo by tu ještě začtvrté, ale to je spoiler.
A důležitá poznámka ze záporných věcí nakonec – překlad. Ten
se mi vůbec nelíbil. V textu zůstala nepřeložená anglická slova, blbé
tvary – poprvé jsem narazila na „dohlížitele“ – a občas krkolomné věty.
A teď ještě nějaké ty kladné věci:
Ben – zase dostal víc prostoru než minule a jsem za to velmi
ráda. Cítím, že tento charakter má velký potenciál - pokud nezemře, nebo se ho autorka nezbaví.
Asil – to jsem už řekla.
Zee – ano! objevil se Zee. A měl celkem drsňácký příchod.
hlášky – bylo tam plno úplně nejlepších suprových hlášek.
posledních 40 stran – tam se to opravdu rozjelo.
Hodnocení: 8/10
PS: ta obálka je v reálu opravdu tak krásná jako na obrázku
„Zee je kovář,“ vysvětlila Mercy
a opřela se o Adama. Stejně jako Asil mluvila tiše. „Železem políbený. Siebolt
Adelbertsmiter.“
„Temný kovář z Drontheimu?“
zeptal se Asil přiškrceně a napjal se.
„Správně,“ řekl Tad a odvrátil se
od zrcadla k Asilovi, který byl mnohem zajímavější. Alespoň proto se na
něj díval Adam. Druhý vlk naštěstí hleděl na Tada.
„Váš otec je Loan Maclibhuin,
Temný kovář z Drontheimu?“ Asil se otočil k Adamovi a na poslední
chvíli odvrátil oči. „Víte jistě, že chcete kontaktovat Maclibhuina? Víte, co
je?“
„S věkem trochu změknul,“
ujistila Mercy Asila, než mohl Adam cokoli říct. Zdála se víc sama sebou. „Už
nezabíjí lidi jenom proto, že mu lezou na nervy. Už nevyrábí šílené zbraně,
které nevyhnutelně způsobí víc problémů, než jich vyřeší, jenom proto, že měl
špatný den a rozhodl se zničit jednu nebo dvě civilizace.“
str. 167
„To vždycky flirtují citáty
z bible?“ zeptal se Asil Tada.
Tad trpitelsky řekl: „Ti dva
dokážou flirtovat s pomocí periodické tabulky i jídelního lístku. Naučili
jsme se s tím žít. Sežeňte si pokoj, děcka.
str. 184
Musela jsem si seřadit úkoly podle
naléhavosti. Za prvé se postarám o ty, kdo byli prozatím v bezpečí. Za
druhé najdu ostatní. A za třetí donutím ty, kdo je unesli, krutě litovat
str. 32
1 komentářů
K tejto sérii sa už dlho neviem dostať, strašne ma láka, ale nejak na ňu nemám čas 8( Ale raz ju už začnem čítať! 8D
OdpovědětVymazat