hanulla.blogspot.cz

„Nechtěj po mně, abych tě přetáhla lahví přes hlavu,“ zašeptala jsem.

„To neuděláš,“ zazubil se. „Nechceš, aby mi někdo ublížil.“

Vrhli jsme se po sobě současně. Srazili jsme se uprostřed, šílení potřebou a lačnící okusit toho druhého. V mysli se mi vyrojilo tisíc výstrah a varování, ale ignorovala jsem je. Do háje s tím. Chtěla jsem ho.

Našel rty ty moje. Když se jeho jazyk potkal s mým, skoro se mi zatočila hlava. Chutnal božsky. Polibky jsem mu oplácela. Rty, jazykem, zuby, přilnula jsem k němu. Jeho ústa se vydala na ohnivou cestu od úst přes hranu čelisti a dolů po krku. Celé tělo mi zpívalo vřelou, intenzivní radostí. Jeho hlas mi v uších zněl jako chraptivé zamumlání. „Jen jestli chceš… řekni ne, a přestanu.“

„Ne,“ zašeptala jsem, zvědavá, co udělá.

str. 248

„Přesně tak.“ To promluvil Jace. Clary koutkem oka rozmazaně viděla, jak se k ní blíží. Položil jí ruku na rameno a otočil ji tváří k tobě. „Je to jenom polibek,“ řekl jí, a přestože mluvil drsným tonem, dotek jeho rukou byl z nevysvětlitelných důvodů velmi jemný. Nechala ho, aby ji k sobě otočil, a zvedla k němu hlavu. Měl velmi tmavé oči. Možná za to mohlo špatné podzemní osvětlení, možná něco jiného. V obou jeho rozšířených zorničkách viděla odraz sebe sama, maličkou postavičku v jeho očích. Řekl jí: „Můžeš třeba zavřít oči a myslet na Anglii, jestli chceš.“

„Nikdy jsem v Anglii nebyla,“ odpověděla, ale zavřela oči. Cítila tíhu vlhkého oblečení, které ji studeně píchalo na kůži, ještě chladnější vzduch v jeskyni přesycený sladkou vůní a dotek Jaceových rukou na svých ramenou. Jedině jeho ruce ji hřály. A pak ji políbil.

Cítila, jak se jeho rty otřely o její, zprvu lehce, a její ústa se pod tím tlakem automaticky rozevřela. Její tělo se téměř proti její vůli stalo vláčným a poddajným a ona zvedla ruce a ovinula mu je kolem krku, jako když se slunečnice otáčí za sluncem. Jeho paže ji objaly, ruce se mu zapletly do jejích vlasů a jeho polibek už najednou nebyl něžný, ale vášnivý. To všechno se stalo v jediné chvíli, jako když vzplane sirka. Clary slyšela, jak se celým dvorem kolem nich jako vlna prohnal jeden hluboký vzdech, nic však neznamenal, neboť zanikl v burácení krve v jejích žilách, v tom závratném pocitu beztíže.

Jaceovy ruce se vymotaly z jejích vlasů a sklouzly jí dolů po páteři. Cítila na lopatkách silný tlak jeho dlaní – a pak se od ní odtáhl, jemně jí sundal ruce ze svého krku a udělal krok zpět. Clary si chvíli myslela, že upadne. Měla pocit, jako by jí někdo utrhl něco důležitého, ruku nebo nohu, a zírala na Jace pohledem plným údivu – co vlastně cítil on, cítil vůbec něco? Zdálo se jí, že kdyby necítil nic, asi by to nepřežila.

Podíval se na ni, a když uviděla výraz v jeho tváři, vzpomněla si na to, jak vypadaly jeho oči tehdy u Renwicka, když sledoval, jak se portál, který jej dělil od domova, nenávratně tříští na tisíce kousků. Na zlomek vteřiny její pohled opětoval a pak se podíval jinam. Svaly na krku měl napjaté. Ruce zaťaté v pěst držel u boků. „Stačilo to?“ vykřikl a otočil se ke královně a jejím dvořanům. „Bavili jste se dobře?“

 str. 139