V rámci re-readingu Anity Blake u Anette, do kterého jsem se přihlásila, a na který jsem až do ted kašlala (hanba na mě) jsem se rozhodla sepsat článek jak jsem se já poprve setkala s Anitou.
Bylo nebylo, byl krásný den, říjen 2011 (na přesnější časový úsek si nevzpomenu) a já poprvé vlezla do dospěláckého oddělení Prostějovské knihovny.
Od mala jsem přečetla co se mi dostalo pod ruku. A když přišla upíří mánie, samozřejmě jsem u toho nesměla chybět. Stmívání, Akademie Evernight, Škola noci a Vampýrská akademie. Moje první upířiny, které mě ale velmi brzo omrzely a já začala hledat něco zajímavějšího a lepšího.
A tu jsem narazila na poličce na Anitu Blake. Byl to 2. díl a po chvíli hledání v katalogu jsem se dopídila i toho prvního, který byl nepochopitelně v jiné části knihovny. Šťastná jako blecha jsem si vykračovala domů s prvními dvěma díly.
Když jsem se pustila do prvního dílu, nestíhala jsem valit oči. Bylo to něco úplně jiného, zombíci! A zadky-nakopávající Anita! A samozřejmě Jean-Claude (slintá). Byl mým oblíbencem už od první stránky a z jeho pozice ho v mém srdci nedokázal vytlačit ani ten debilní vlkodlak (ano, nenávidím Richarda, jak jen to jde). Pak přišel Micah a plno přehodnocování.
Každopádně přehled hodnocení jednotlivých dílů mám taky v plánu.
Už dlouho si chci pořídit kompletní Anitu. Vloni k Vánocům jsem si dala pod stromeček 1. díl. Teď jsem v soutěži na dětech noci vyhrála Harlekýna. Znamená to, že doma mám 1. a 15. díl... teď ještě sehnat finance a dokoupit si ten zbytek.
