Review: Ukolébavka

by - března 24, 2013

Autor: Sarah Dessenová
Počet stran: 376
Vazba: Paperback
Nakladatelství: CooBoo
Vyšlo: 10/2011

Anotace
„O lásce už jsem neměla žádné iluze. Přicházela a odcházela, ranila, a někdy taky ne. Lidé nemají být spolu navěky, bez ohledu na to, co se zpívá v písních.“

Remy nevěří v lásku, a ostatně proč by měla? Její matka se se popáté vdává a její otec, kterého nikdy nepoznala, ji zanechal jen jednu ubohou píseň – Ukolébavku, kterou si lidé tak často a tak absurdně nechávají hrát na svatbách.
Remy ale věří na zábavu, a tak o kluky nemá nouzi, s kamarádkami chodí pařit a vůbec si užívá života. Přesně podle plánu, s cynismem, nadhledem a jistou dávkou blahosklonnosti nad city ostatních. Pak se ale v jejím životě objeví Dexter a snaží se jí převrátit život vzhůru nohama. Otázkou je, zda o to ledová královna Remy vůbec stojí…


¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨*¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

„Víš, že o tobě ještě pořád mluví?“
„A kdo?“
„Dexter.“
Samozřejmě. Mám to já ale smůlu. Nejen, že je v kapele – musí být zrovna v téhle kapele. „Proč?“ zeptala jsem se. „Ani mě nezná.“
„To neva,“ pokrčil rameny. „Představuješ teď oficiálně výzvu. A už to nevzdá.“ Str. 61

Remy na lásku nevěří. Proč by taky měla? Momentálně zařizuje matčinu pátou svatbu. Její politika ohledně randění má jasná pravidla, kterými ovšem otřese v základech jeden kluk, který nebere ne jako odpověď. Remy má pravidla vlastně ohledně všeho.
Nesmí se jíst v jejím autě? Dexter si tam rozbalí pytlík hranolek.
A tak to jde dál. Jenže Remy se to začíná vymykat kontrole a o slovo se začíná hlásit otravné co kdyby…  Jak tak pozoruje všechny kolem sebe, začíná přemýšlet o svém životním postoji, ale vždycky dojde ke stejnému konci. Pravá láska neexistuje. Člověk může prožít hluboké city, ale ty stejně jednou pominou a on zase zůstane sám, zraněný. Tak proč by to všechno měla riskovat, když ví, jak to skončí?

Remy je opravdu dobrá knižní hrdinka. Žádný vysněný bezchybný ideál. Možná je cynická a možná je mrcha. Je to ale jedna z nejlepších knižních hrdinek, na které jsem poslední dobou narazila. I když se často chovala tak hloupě, že jsem měla sto chutí ji proplesknout, vážně jsem si ji oblíbila a těšila se, až zjistím, jak to s ní skončí. 

Dexter je Remiin opak. Ona je pořádkumilná, perfekcionistka. On je zmatkař, nemotorný a jeho životní postoj je „všecko bude dobrý, přísahám.“ Je to muzikant a ohledně nich má Remy další pravidlo, které se Dexter, jak jinak, rozhodne ignorovat a prolomit.
Příjemnou kulisu těmhle dvěma tvoří tři skupinky: Remiiny kamarádky, její rodina – která je zajímavá, hlavně její bratr Chris a jeho přítelkyně, u které jsem měla chvílemi pocit, že si hraje na moc důležitou -  a Dexterova kapela, která bydlí v malém žlutém domku, kde se pomalu ale jistě začínají topit v odpadcích a nevypraném prádle a kde mají psa Monkeyho. A kde skládají příšerný písničky o bramborách.

„Musím jít,“ řekl Dexter. Pak se naklonil k mému uchu a dodal: „Počkáš na mě?“
„Možná,“ odvětila jsem.
Str. 160

Knížka se četla lehce, měla jsem ji za sebou za necelé dva dny. Je psaná lehkým stylem, který jen ubíhá před očima a vy ani nepostřehnete, že otáčíte na další stránku.

Sice když jsem pokaždé četla jméno Dexter, vzpomněla jsem si na Dextera seriálového, což mě vytrhlo ze souvislosti knížky, což bylo tím pádem ale pořád.Celkově jsem si nemyslela, že se mi to bude až tak moc líbit. Ještě ve škole jsem si říkala, že to bude trochu slabších 7/10. Jenže dalších zhruba 150 stránek mě přinutilo přehodnotit stanovisko. Konečných 8/10 9/10 si knížka právem zaslouží.
Mezi Remi a Dextrem to bylo opravdu nevšední. A když jsem četla její myšlenkové pochody, občas jsem měla pocit, že jsou moje. Taky jsem cynická ohledně tohoto tématu a tahle knížka mě možná trochu donutí přemýšlet. A možná taky ne.
Každopádně mě od téhle autorky čeká na poličce další knížka, Poslouchej!, na kterou se moc těším, už jenom kvůli té anotaci. Dlouho jsem na ni v knihovně čekala, takže se mějte, a já teď 21:58, co dopisuju recenz,i se jdu vrhnout na další knížku. Čtení zdar!

„Tys byl ten, kdo říkal, že máme být přátelé,“ řekla jsem.
Pokrčil rameny. „Ale no tak. Svolilas k tomu taky, ne?“
„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou.
„To jsi celá ty,“ řekl a namířil na mě roztřeseným prstem. „Ty v lásku nevěříš, takže logicky ani nevěříš v to, že se někdo někomu líbí. Nebo v přátelství. Nebo v cokoli, co by mohlo zahrnovat sebemenší osobní riziko."
Str. 315

You May Also Like

12 komentářů

  1. úplně mám chuť si knížku přečíst!!
    a nádherný zelený design.. to jaro je tu úplně cítit :))
    měj se krásně, pěknou neděli!! :))

    OdpovědětVymazat
  2. Chystám sa čítať, zaujalo ma o hneď 8)

    OdpovědětVymazat
  3. take jsem si vzdycky na toho urciteho Dextra vzpomnela:D dost dobre napsana knizka a nuti lidi premyslet...Poslouchej je v tom stejna....zamyslis se a jakoby to neslo i poslani :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poslouchej jsem teď dočetla... no teď... trvalo mi 3 dny srovnat si v hlavě, co si o tom vlasntě myslím.. :D

      Vymazat
  4. Kniha vypadá zajímavě. Četla jsem od autorky Poslouchej a to se mi hodně líbilo. Na tuhle knížku si mě vážně nalákala :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moje nejoblíbenější knížka. Akorát ten konec mi nepřipadal jako velkej happyend.. :) Ale jinak naprosto úžasná knížka :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. mně se ten konec líbíl :) myslím, že kdyby to skončilo jinak, tak by to nesedělo k Remi. Takhle mi to prostě přijde... nevím... správný? asi jo :)

      Vymazat
  6. Poslouchej jsem četla a uplně nenormálně se mi to líbilo takže Ukolébavku si přečtu určitě taky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. přečti! :) mně se to svým způsobem možná líbilo víc než Poslouchej!

      Vymazat